Dejme komunitním službám zelenou. Co to znamená v praxi

15.05.2026

Představte si dvě situace. V jedné člověk s postižením zůstává doma, má kolem sebe známé prostředí a podporu, která dává smysl jeho životu. V druhé musí odejít do zařízení, protože jiná možnost prostě není. Rozdíl mezi těmito dvěma scénáři netvoří diagnóza. Rozdíl tvoří dostupnost služeb.

Právě na to upozorňuje výzva "Dejme komunitním službám zelenou", kterou iniciovaly organizace JDI, AIP a AKS. Mluví o tom, co lidé i poskytovatelé říkají už roky.

Služby existují, ale často nejsou tam, kde mají být. A když jsou, nemají kapacitu.

Komunitní služby nejsou doplněk. Jsou základ

Komunitní služby znamenají jednoduchou věc. Podpora přichází za člověkem domů nebo do jeho okolí. Nevytrhává ho z jeho života.

Terénní služby, ambulantní služby nebo menší komunitní bydlení umožňují lidem zůstat součástí běžného světa. Pracovat, mít vztahy, chodit ven. Pečující rodina si může oddechnout a sdílet péči.

Tento model má i silný preventivní dopad. Zachytí člověka dřív, než se dostane do izolace nebo úplného vyčerpání.

Realita v Česku

Český systém je pořád nastavený opačně, než by dávalo smysl.

62 % financí jde do pobytových služeb
Kapacity ústavní péče jsou zhruba dvojnásobné oproti terénu
Dostupnost služeb se liší podle kraje klidně i trojnásobně

Taková je realita systémového nastavení.

Když se podíváme na konkrétní data o lidech s vysokou potřebou péče, obrázek je ještě ostřejší:

82 % péče stojí na rodině
Neformální pečující pečují průměrně 10 až 11 hodin denně
Terénní služby pokrývají jen zlomek potřebného času

Ale kapacity terénní péče pokrývají zhruba 14 % skutečné poptávky.

Zbytek se nějak "dořeší". V praxi to znamená vyčerpání rodin a omezený život klientů.

Co to znamená pro lidi

Za uváděnými čísly jsou konkrétní situace.

Člověk čeká na službu měsíce.
Rodina se střídá ve směnách, aby péči zvládla.
Pečující osoba nemůže do práce.
Klient nemá prostor pro běžný život.

Polovina lidí s vysokou potřebou péče říká, že nemá dostatek podpory.

Až 40 až 80 % z nich naráží na omezení v základních životních potřebách nebo sociálních vztazích.

Role Spirály Ostrava. Jak to vypadá v terénu

Spirála Ostrava funguje přesně v tom prostoru, o kterém se mluví v téhle výzvě. V místě, kde systém nestačí.

Naše služby stojí na komunitním principu. Pracujeme s lidmi v jejich prostředí. Pomáháme jim zvládat běžný život, ne jen krizové situace.

Typická práce vypadá takhle:

podpora při návratu do běžného života
práce s duševním zdravím v každodenních situacích
pomoc s orientací ve službách, systému a vztazích
dlouhodobá spolupráce, která dává stabilitu

Tahle práce není vidět na první pohled. Nejsou to velké budovy ani velké investice. Je to kontinuální, často nenápadná podpora, která drží lidi nad vodou.

A hlavně funguje lokálně. Tam, kde člověk žije.

Problém není nedostatek dobré vůle

Systém se často opírá o rodiny. Ty fungují jako neviditelná páteř péče.

Jenže tahle páteř má své limity.

40 % pečujících je na péči úplně samo.

Bez odlehčení, bez zastoupení, bez prostoru pro vlastní život.

Dlouhodobě to není udržitelné. Ani pro ně, ani pro celý systém.

Co je potřeba změnit?

Výzva JDI to pojmenovává konkrétně:

posílit terénní a ambulantní služby
rozdělit finance víc směrem do komunitní péče
srovnat dostupnost mezi kraji
zapojit klienty a rodiny do plánování služeb
rozvíjet odlehčovací služby

Proč by na tom mělo záležet i lidem, kterých se to netýká?

Komunitní služby nejsou téma jen pro "někoho". Stačí jeden úraz, jedno onemocnění, jedna životní změna. Najednou se z pozorovatele stává člověk, který systém potřebuje.

A v tu chvíli záleží na tom, jestli služba v místě, kde žijete existuje.

Komunitní služby v Česku existují a jsou kvalitní

Lidé je chtějí. Problém je kapacita a dostupnost

Každý rok, kdy se toto nemění, znamená další rodiny na hraně sil a další lidi, kteří žijí nedůstojný život.

Změna nezačíná velkými gesty. Začíná tím, že se relevantní služby budou budovat tam, kde mají smysl.