Představte si dvě situace. V jedné člověk s postižením zůstává doma, má kolem sebe známé prostředí a podporu, která dává smysl jeho životu. V druhé musí odejít do zařízení, protože jiná možnost prostě není. Rozdíl mezi těmito dvěma scénáři netvoří diagnóza. Rozdíl tvoří dostupnost služeb.

Ve třídách se dnes řeší víc než jen učivo. Úzkost, tlak na výkon, vztahy, nejistota. Mladí lidé to zažívají každý den, jen o tom často nemluví. A když nemají prostor, hledají si vlastní cesty. Někdy fungují, někdy ne.

Spánek bereme jako samozřejmost. Funguje, tak ho neřešíme. Přestane fungovat a najednou zabírá polovinu hlavy. Ležíte, koukáte do tmy a počítáte minuty.

Srdečně vás zveme na otevřené setkání, kde si budeme povídat o životě se zkušeností s duševním onemocněním – a to bez předsudků a s respektem.

Na jaře se často mluví o nových začátcích. V realitě neziskových organizací to je ale období, kde se tempo spíš zesiluje.

Co je to princip zotavení? Jakou roli v něm hraje naděje, zplnomocnění a svépomoc? A kam můžete dorazit, pokud se vy nebo někdo blízký potýká s duševním onemocněním? Naše organizace pořádá hned několik typů setkání, která tvoří bezpečné prostředí a nabízí pomocnou ruku. Píšeme o svépomoci, z hlediska poskytovatelů i našich klientů.

Srdečně vás zveme na otevřené setkání, kde si budeme povídat o životě se zkušeností s duševním onemocněním – a to bez předsudků a s respektem.